První aplikace kontaktních čoček - Bod zlomu 1. díl

Dne: 4. 4. 2013 Autor: Redakce

Jak jedna z nás ke kontaktním čočkám přišla...

Korekci zraku jsem téměř celé své dětství nepotřebovala. Nebo jsem si alespoň žádnou potřebu brýlí neuvědomovala. V deváté třídě se však něco změnilo a já začala ze zadní lavice mžourat na tabuli. Má matka nezahálela a po čase se jelo k očnímu lékaři. Ten mi diagnostikoval krátkozrakost s dioptriemi -1.00 a bylo to. Oficiálně ze mě byla nositelka dioptrických brýlí.

Ne že by mě brýle úplně obtěžovaly, ale ke konci dne už byl můj nos vždy značně otlačen, a nevím, jestli to znáte, ale leckdy mě bolelo i za ušima. Po kontaktních čočkách jsem nikdy nepátrala. Nikdy jsem si o nich nic nepřečetla, a přesto jsem byla toho názoru, že je pro mě cena kontaktních čoček příliš vysoká. O tom, že existují jednodenní čočky, 2 týdenní, anebo měsíční, jsem neměla tušení. Navíc jsem si neuměla představit, že bych si měla něco strkat do oka. Já! Ta, která si z oka pomalu nedokáže ani vyndat zbloudilou řasu. V mých 23 letech jsem však úplnou náhodou do světa kontaktních čoček pronikla.

V aplikačním středisku

Udělejme nyní malý skok, který nás přenese přímo do aplikačního střediska Cockyshop.cz v Praze 8. V této ordinaci stojím já a chystám se podstoupit aplikaci kontaktních čoček pro prvonositele. Co mě k tomu vedlo? Možná to byla určitá míra zvědavosti, která potřebovala uspokojit. Na druhou stranu to také ale byla narůstající nepraktičnost brýlí, která mi začala vadit. Má optická mohutnost stoupla na -2.00 dioptrie, a to mi již při sportu začalo vadit. Proto jsem si řekla, že chci zkusit kontaktní čočky.

Původně jsem si myslela, že si na internetu objednám čočky s mými dioptriemi a bude vystaráno. Velmi rychle jsem však byla vyvedena z omylu a paní optometristka Jana Tomečková mi jemně vysvětlila, že to bez předchozího vyšetření zraku nejde. A tak jsem v ordinaci, nyní již po dokončení refrakce, a přichází na „nejhorší”. Samotná aplikace čoček, to je to, z čeho jsem byla nervózní. K prvnímu nošení jsem zvolila měsíční čočky. Zatímco oční specialistka hledala vhodné zkušební kontaktní čočky, čekala jsem usazená v pohodlném vyšetřovacím křesle. Její první dotaz zněl: „Je Vám nepříjemný dotyk od cizí osoby?” Má odpověď byla velmi výřečná: „Ne.” Po chvíli jsem si však uvědomila, že se slečna ptala asi na oko …

A tak již jen vnímám, jak se její prst s čočkou přibližuje. Nebyl ani 5 cm ode mě, když se mi oko intuitivně a střelhbitě zavřelo. „Nevadí.” Odpověděla kontaktoložka. „Zkusíte to tedy sama.”

Nasazení kontaktních čoček

Po krátké instruktáži o technice nasazování a rozpoznání rubu a líce čočky, jsem šla na to. Jednou rukou jsem si rozvírala oční víčka a na ukazováčku druhé ruky byla připravena čočka. Nervozita stoupala a můj ukazováček se tak nějak … klepal. Ještě v tu chvíli jsem tedy paní optometristku ubezpečila, že se mnou to bude mít těžké a jestli raději neodvolá všechny objednané zákazníky. S úsměvem na tváři odvětila, že mi věří a že do několika minut budu mít čočku určitě nasazenou. Měla pravdu, trvalo mi to několik minut. Přesněji řečeno 40. A pokaždé když si na to vzpomenu, chce se mi hrozně smát. I když to tak možná nezní, celé to bylo vlastně docela vtipné. Oční specialistka měla smysl pro humor a to mi vyhovovalo. Nikdo na mě netlačil, byla trpělivá. A že se mnou to bylo potřeba.

Nejdéle mi trvalo přemoci ten reflex. Reflex, který přinutí oční víčka mrknout, když se k oku blíží „nebezpečí”. Jak jsem se snažila čočku před zrcadlem nasadit, vždy jsem začala intenzivně mrkat. Takže jsem téměř nasazenou čočku vždy vymrkala. Z toho mi oko začalo slzet, a když to spočítám, dlužím své kontaktoložce box s kapesníky. Se slzivostí jsem nikdy neměla problémy, právě naopak. A tak mi očka slzela tak, jako naposledy asi u Lvího krále, na kterého jsem koukala s mým malým synovcem.

Po několika pokusech to ale najednou klaplo. Jako by nic, jako bych se s tím před 30 minutami vůbec neprala. Čočka sklouzla do oka sama. Pohodlně a bez problémů. A s tou druhou už to šlo jako po másle. Po deseti minutách jsem opět viděla ostře i bez brýlí. Následovalo vyndání a opětovné nasazení obou čoček. Také bez větších problémů, a proto jsem nechápala, proč mi to trvalo tak dlouho. Jak se říká, mnoho povyku pro nic. Potom jsem se také dozvěděla, že přede mnou byl v aplikačním středisku pán, který si na své prvoaplikaci čočky nasadil za 5 minut. Opravdu je to tedy hodně individuální.

Péče o kontaktní čočky

Na závěr jsem se dozvěděla ještě další důležité informace, jako je péče o kontaktní čočky, čemu se vyvarovat při nošení čoček, hygiena apod. Z ordinace jsem odcházela nakonec s výbornými dojmy, obohacená o ostrý zrak – pouze dočasně samozřejmě, a lehčí o 720 Kč. Tolik vyšetření na kontaktní čočky stálo. Nenechte se však mást. V této částce není započítána pouze jedna návštěva ordinace. Toto vyšetření mě opravňuje k vyzkoušení jakýchkoliv čoček. Pokud bych tedy po měsíčním nošení nebyla s čočkami spokojená, na kontrole můžu zkusit čočky jiné. Například 14 denní čočky nebo dokonce, v současnosti tolik populární, barevné čočky.

O mém dalším soužití s kontaktními čočkami v příštím díle …

Autor: Petra Mašková

Komentářů (1)

Autor: Peu, Dne: 21. 12. 2017
Ahoj, Ja jsem si poprvé čočky nasadila na první pokus. Ani nevim jak, ale sklouzla tam tak nějak sama. Horší to bylo s vyndáváním... To mi nešlo :D Ale nakonec se podařilo, i když to byl boj. Hlavně teda proto, ze jak jsem si vyndala první čočku, ktera teda šla celkem dobře, tak jsem neviděla :D Takze jsem vubec nevěděla kde ta cocka je :D